|
|
|
|
Ježíš je ta cesta, pravda i život… |
|
|
|
|
|
Vyrůstala
jsem v nevěřící rodině. O Bohu si nepamatuji, že by se někdy rodiče zmínili,
ani babička s dědou, se kterými jsme bydleli v dvougeneračním domě. Jezdila
jsem na prázdniny k druhé babičce a dědovi na Moravu. Jednou jsme spolu hráli
karty, asi mi bylo 9 let a já jsem se babičce podívala podvodně do karet.
Tenkrát děda zvedl prst, který ukazoval vzhůru a řekl: „Ten nahoře, to vidí.“
Tato věta mě docela zasáhla, pár dní jsem měla pocit, že mě někdo sleduje. J V
dětských letech jsem také párkrát užila věty: „ Pane Bože, jestli seš, tak ať
“…(např. najdu ten zelený hopík J, co jsem ztratila v trávě). A vždy to vyšlo! Jsem
vděčná Bohu, že měl se mnou takovou trpělivost. V
době dospívání jsem začala hledat smysl života. Život se mi nezdál lehký,
moji rodiče se často hádali a já moc nevěděla, co s tím. Začala jsem chodit
na střední školu a přihlásila jsem se na společensko-vědní seminář, kde jsme
probírali filozofii. Na seminář se přihlásil i kluk z jiné třídy, byl
znovuzrozený křesťan. Hodně jsme spolu diskutovali a neustále jsem se s ním
přela o to, že k Bohu se můžeme dostat různými cestami a proti jiným
náboženstvím jsem nic nenamítala. Dokonce jsem tíhla k budhismu, protože jsem
se intenzivně věnovala několik let bojovým sportům. Jednou
na seminář pozval svého kamaráda Pavla a ten vyprávěl o svém vztahu s Bohem.
On mi potom poslal vzkaz v podobě čokolády a biblického kalendáře s hlavním
veršem: Ježíš řekl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k
Otci než skrze mne“. Ten verš mě hodně zasáhl a ta čokoláda též J! Bůh mi dal pochopit, že nikdo jiný nevzal moje
hříchy na sebe a že Ježíš je jediný, který nás může usmířit s Otcem Bohem, že
On je tou jedinou cestou k Bohu. Jednou, to mi bylo 18 let, jsem se vracela z
tréninku karate a obrátila jsem se k Ježíši. Vzdala jsem se i těchto bojových
sportů, protože jsem zjistila, jak je to mimo (trenér kladl velký důraz na
duchovně-okultní věci). V
Ježíše jsem uvěřila, ale do církve se mi chodit nechtělo, měla jsem o ní
představu zkostnatělé organizace pro staré lidi. Tento kamarád mě opakovaně
pozval do sboru Apoštolské církve v Kolíně, tam jsem také občas zajela. Potom
jsem začala studovat v Praze a úplný zlom nastal, když jsem jela na sjezd
mládeže. Tam jsme hráli super hry (dostala mě hra s omotáváním toaleťáku J ), byly tam také pěkné písně a mladí zářili
radostí. Tak jsem si říkala, že taková církev se mi líbí J. Potom jsem přijala pozvání na mládež do pražského
sboru Apoštolské církve, kde se zrovna řešily křty, tak jsem se s radostí
přidala. Zde jsem se poprvé setkala i se svým budoucím manželem Ondrou.
Začala jsem chodit do tohoto sboru, postupně jsem poznávala Pána Ježíše a
začala vstřebávat Boží lásku, která mi tak chyběla. Je to úžasné, jak Bůh nás
moc miluje. Mgr. Alena Křížová |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
APOŠTOLSKÁ
CÍRKEV
SBOR
PROSTĚJOV
|
|
|
|
|
|
|
734 182 021 |
Apoštolská církev sbor Prostějov Raisova 1159 Prostějov 796 01 |
|
|
|
||||
|
|
||||
|
|
|
Pastor: Ondřej Kříž |
||
|
|
|
|
|
|
Vytvořeno v roce 2019